PROČ KNIHA O KOLE V ARMÁDÁCH?

Úloha bicyklů v armádách, v mírových časech i během válečných konfliktů, v různých dobách, různých zemích a různých končinách světa, zůstává víceméně bílým místem, nepopsaným listem v historii tohoto dopravního prostředku. Jistě ke škodě, protože opomenutí této oblasti využití (v případě agrese zneužití) jízdních kol ochuzuje jejich historii. Ke škodě dvojnásob, protože navíc nesporně patří k velmi zajímavé a značně přitažlivé části historie bicyklu. A toto všechno bylo dostatečnou motivací k napsání této publikace.
Pro historická bádání všeobecně platí, že čím dále do minulosti, tím obtížnější je dopátrat se skutečnosti, tím zamlženější jsou dobová fakta. Dějiny cyklistů ve vojenských stejnokrojích se z tohoto pravidla vymykají. Osmdesátá a devadesátá léta 19. století poskytují mnohem více písemných pramenů, než časy nepoměrně mladší. Částečně to lze vysvětlit tím, že před vynálezem automobilu vkládaly armádní kruhy do jízdních kol velké naděje, které později s postupující motorizací vojenských jednotek opadávaly. Proto není snadné vystopovat kola v jednotkách pěchoty wehrmachtu, valících se hned za tanky elitních Guderianových divizí SS Ukrajinou a dále na východ. Proto je obtížné hledat v den D bicykly ve spojeneckých invazních člunech na normandském pobřeží při tak obrovském nasazení techniky, kdy oblohu zastínily mohutné svazy letadel a Kanál byl plný lodí, kam až oko dohlédlo.
V přebohaté světové "military" literatuře snad ani neexistuje souborné pojednání zaměřené speciálně na jízdní kola v armádách a ve válkách. Autorům literatury faktu se nabízely pro jejich "non-fiction" mnohem atraktivnější náměty - letecké souboje, námořní bitvy, tankové operace ... Jízdní kola byla, zcela pochopitelně, málo viditelná, snadno přehlédnutelná, vždy se ztrácela ve válečných vřavách. Zmínky o nich, pokud vůbec jsou, mají charakter drobných poznámek rozptýlených v objemných monografiích a mnohasetstránkových encyklopediích. To se týká nejen psaných, ale také ilustračních materiálů. K obtížné sledovatelnosti kol ve službách armád nesporně přispívá rovněž to, že z cyklistů v uniformách nebyly, až na několik málo výjimek, vytvářeny větší samostatné jednotky. Obvykle se setkáváme s cyklistickými rotami nebo cyklistickými prapory, které byly přiřazovány k vyšším vojenským útvarům - někdy jezdeckým, někdy pěším, někdy motorizovaným.
Publikace se co nejpřísněji přidržuje dějinných faktů, ale upřednostňuje čtivost před precizností historické práce, důsledně se opírající o odkazy na literární prameny a archivní materiály. Psána je jako příspěvek k historii jízdního kola, ne k historii vojenství. Což je podstatný rozdíl. Pokud se v ní přesto najde něco přínosného i pro dějiny vojenství, třeba jen drobný detail, bude to pro autora velmi potěšující a víc než očekával.
(úvod knihy)