O časopisu Úvodní stránka časopisu CYKLOTURISTIKA English information about magazine
Archiv starších čísel Úvodní stránka časopisu CYKLOTURISTIKA Nabídka CYKLOSHOPU
Články Úvodní stránka časopisu CYKLOTURISTIKA Nabídka knih
Rejstříky - starších ročníků Úvodní stránka časopisu CYKLOTURISTIKA Nabídka map
Předplatné Úvodní stránka časopisu CYKLOTURISTIKA Kontakty

OKRUH KOLEM BALTSKÉHO MOŘE

text a foto: Radim Jebavý a Táňa Metelková

Mapa

Nápad vydat se na cestu kolem Baltu se zrodil už v loňském roce. Původně jsme měli jet čtyři, ale zůstali jsme jen dva - oba vysokoškolští učitelé atletiky. Cílem cesty, na kterou jsme se vydali 1. července tohoto roku, bylo objet všechny země, které omývá Baltské moře. Dohromady je jich 9: Německo, Dánsko, Švédsko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Rusko a Polsko. Dobré bylo, že máme bývalou spolužačku ze švédského Halmstadu a mohli jsme si k ní předem poslat zásoby jídla, plynové bomby a další potřebné drobnosti. Dokonce nám její bratr pomohl od těžce řešitelného problému. Pak nás sice potkal ještě jeden horší, ale nepředbíhejme.

NĚMECKEM NA SEVER

Startovali jsme v Děčíně na nádraží, kde jsme na svá kola napakovali „svých pár švestek“ s proviantem na příští měsíc a vyrazili směrem na sever.

První zastávka byla u Pravčické brány, kterou jsme symbolicky vstoupili do neznáma příštích dnů a týdnů. Poté jsme již roztáčeli pedály přes Německo do Berlína, kde jsme projeli bývalou hranici mezi Východním a Západním Berlínem - Braniborskou bránu, a rychle upalovali pryč z velkoměsta dál směr Rostock. Čím severněji jsme v Německu byli, tím přibývalo více vodních ploch vhodných ke koupání.

Do Rostocku jsme dojeli 5. července a po malých problémech s hledáním správného trajektu do dánského Gedseru, jsme přejeli každý za 10 DEM. Původně jsme měli jet o 11 DEM dražším trajektem, ale kdo se ptá, moc se dozví.

Autoři článku ve finském Turku Glyptotéka v Kodani

DÁNSKEM PO CYKLO-STEZKÁCH

Dánské etapy vedly napříč ostrovem Falster. Po 3,3 km dlouhém mostu jsme se dostali na ostrov Sjelland, který jsme přejeli od jihu přes Vordigborg, Koge do Roskildu. Zde jsme neopominuli navštívit Muzeum vikingských lodí, na kterých se údajně Vikingové doplavili až do Grónska a Severní Ameriky.

Z Roskildu jsme zamířili do hlavního města Kodaně. V ní jsme si prohlédli radniční náměstí, okolí zábavného parku Tivoli, Glyptotéku plnou starých antických soch a sarkofágů, sídlo parlamentu Christianbag, starobylý přístav Nyhaven a královskou čtvrť. V přístavu jsme samozřejmě vyhledali symbol města - sochu Malé mořské víly.

V Dánsku jsme se osaměle necítili. Cyklistů se tam prohánělo nespočetně. Upravené a dobře značené cyklostezky po celé zemi si zaslouží naši pochvalu. Dánsko jsme projeli z 90 procent jen po cyklostezkách.

Je to velice pěkná a klidná země, ale existuje tam jeden velký nepřítel cyklistů - věčný protivítr. Ať foukalo jakkoliv, vždy jsme měli pocit, že jedeme proti větru.

NÁVŠTĚVA U PŘÁTEL

Po týdnu cesty a více než 800 kilometrech nás dvacetiminutový trajekt přeplavil na švédskou pevninu. Z přístavu Helsinborg jsme se vydali přímo na sever do Halmstadu, kam jsme si nechali k přátelům poslat zásoby potravin.

Zde jsme prožili volný den zapříčiněný nejen únavou, ale i vážným defektem na Tánině předním kole po srážce s dopravní značkou. Tato nehoda si vyžádala kromě odřenin a natrženého ucha pořádnou osmičku z předního kola. Díky Danovi (bratr naší spolužačky Alice) se nám podařilo nejen zprovoznit kolo, ale i si prohlédnout historickou část města se světoznámou sochou Pabla Picassa „Muž a žena“. Byli jsme také v Tropic-centru s expozicí tropické havěti a potom i na největší zdejší pláži - Tylosand. Moře bylo nečekaně teplé (22 oC), a tak koupání bylo nádherné.

Zde se také nachází letní sídlo Per-Gessla, který je členem populární skupiny Roxette. Ochutnali jsme i místní maxi-zmrzlinu a obrovskou pizzu.

Z Hamstadu jsme se stočili k severovýchodu a šlapali přes Gislaved, Jönköping, kde začíná druhé největší švédské jezero Vättern. Koupání v něm je radost.

Dále jsme pokračovali přes Linköping, Norrköping, Nyköping až do Stockholmu. Švédskou metropoli jsme „dobyli“ 14. července. Jako aktivní atlety nás samozřejmě v první řadě lákala prohlídka olympijského stadionu, kde se v roce 1912 konaly Olympijské hry. Stadion je zachován téměř v původní podobě a stále se zde závodí. Neopomenuli jsme navštívit ani světoznámou halu Globen (nám známou hlavně z hokejových utkání).

Olympijský stadion ve Stockholmu Pochutnávání si na švédských jahodách

POSTŘEHY ZE ŠVÉDSKA

Švédsko - to je hlavně nádherná příroda. Trochu nás mrzí, že jsme neviděli symbol Skandinávie - soba, i když dopravní značky nás na něj často upozorňovaly.

Prakticky z České republiky až do Stockholmu jsme nepoznali jiné počasí než jasno a slunečno. Teploty se i ve Švédsku šplhaly k 30 oC. Čím severněji jsme byli, tím déle sluníčko svítilo. Vycházelo před šestou ráno a zapadalo po desáté hodině večer. Po čtrnácti dnech jsme byli opálení (a spálení) jako nikdy v životě. Měli jsme štěstí, že nastalo období sucha a nevylíhlo se tolik komárů jako jindy. Ale i přesto se stala dobrou a neocenitelnou výbavou moskytiéra. Díky ní jsme měli klidné a bezkomárové spaní.

Ve Švédsku se dobře hledají místa k nocování, protože místní zákon stanoví, že majitel pozemku musí poskytnout svoji půdu (pozemek) turistovi k přespání. Jedinou podmínkou je, že musíte zanechat pozemek ve stavu, ve kterém byl.

Ve Skandinávii jsme si žádné „mejdany“ ani velké výdaje nemohli dovolit. Vše je tam 3 - 4 krát dražší než u nás. Kupovali jsme jenom chléb a ovoce, zbytek jsme měli v cyklobrašnách. Od švédských přátel jsme dostali radu, abychom kupovali včerejší chléb - že je minimálně o 50 procent lacinější. Je to pravda.

Mile nás překvapilo, že po Dánsku a Švédsku jezdí hodně českých aut (Felicie a Octavie). Řidiči jsou vůči cyklistům velice tolerantní a často je zdraví. Na rozdíl od Dánska má Švédsko méně cyklostezek a i jejich přehlednost je nižší.

DVANÁCT HODIN NA TRAJEKTU

Ze stockholmského přístavu jsme podstoupili dlouhou cestu trajektem do nejsevernějšího místa naší cesty - do finského Turku. Na trajektu jsme strávili i noc a měli jsme tak dostatek času podívat se, jak to na takové obrovské devítiposchoďové lodi funguje. Všude je plno malých obchůdků, hlavně s jídlem, oblečením, kosmetikou a alkoholem. Jsou tu i restaurace, bary, směnárny, tančírny, plno hracích automatů a dokonce i kino. Nejlevnější jízdenka na takový trajekt s kolem vás přijde na 430 SEK/os. (asi 1600 Kč). Pokud nechcete spát ve společné místnosti s asi deseti dalšími cestujícími, můžete si připlatit (to ale nebyl náš případ).

Loď, na které jsme se přepravili z Finska do Estonska

Ráno po dvanácti hodinách plavby jsme přistáli u finských břehů. Při opouštění trajektu, kdy jsme kličkovali s našimi plně naloženými koly mezi tiráky, autobusy, osobními auty a silnými motorkami, jsme vypadali asi dost exoticky.

KRÁTKÁ FINSKÁ ETAPA

Následovala cesta do centra města Turku, kde byl nejsevernější bod naší cesty. Zde tachometr ukazoval najetých 1500 km. Z Turku jsme zamířili přes město Salo do hlavního města Helsinek. Finská etapa byla dlouhá „pouhých“ 200 km.

Ve Finsku nám poprvé pršelo, ale teplota přes den nikdy neklesla pod 20 oC. Ani v Helsinkách jsme si samozřejmě nenechali ujít prohlídku slavného „zátopkovského“ olympijského stadionu a prozkoumání „kaskusty“ - centra města. To je jedno z mála finských slov, které jsme byli schopni přeložit do češtiny. Jinak je finština absolutně nesrozumitelný a těžký jazyk. V centru města jsme mimo náměstí shlédli prezidentský palác a katedrálu. Zde také Táňa potkala náhodou svoji kamarádku ze svého bydliště.

Večer jsme opustili finské hlavní město trajektem směrem do estonského Tallinnu. Večerní trajekt byl o 30 procent lacinější než trajekt polední. Ve Finsku jsme postupně změnili náš kurz ze severního na východní.

Soukromé cyklistické muzeum v lotyšském městě Saulkrasti Soukromé cyklistické muzeum v lotyšském městě Saulkrasti

V ESTONSKU NÁM UKRADLI KOLO

Další část naší cesty Pobaltskými republikami jsme začali v Estonsku. Z trajektu jsme vystoupili kolem 23. hodiny a vyhledali nocleh na zahradě mateřské školky nedaleko přístavu. Byla to naše jediná noc ve městě (výjimku tvořila noc u přátel v Halmstadu) a těžce jsme na ni doplatili. Nějakým puberťákům se podařilo nás v noci odlehčit o jedno kolo. Prostě ukradli celé kolo a s ním i naše zásoby jídla a oblečení. Při další cestě se musela ženská polovina výpravy spokojit s kraťasy, jednou starou bundou, jedním tričkem a roztrhanými botaskami. Naštěstí z nás zloději nestáhli spacáky, ve kterým jsme ukrývali doklady a finance.

Po sepsání několika protokolů na policii jsme spojili prohlídku jinak pohádkového města s návštěvou cykloprodejen. K večeru se nám podařilo sehnat nové, levné horské kolo s nosičem a pokračovali jsme dále k jihu napříč Estonskem směrem k lotyšským hranicím.

Netradiční "cedule" hlavního města Lotyšska Památný Vrch křížů


VÝBORNÉ LOTYŠSKÉ CUKRÁRNY

Lotyšsko na nás udělalo velký dojem. Nejdříve nás ohromila „silná“ lotyšská měna (za 15 USD jsme dostali 9 mincí) a potom nádherná příroda. Je na škodu, že si Lotyši své přírody moc neváží a často si ji pletou s odpadkovým košem.

V Saulkrasti jsme navštívili soukromé cyklistické muzeum a 20. července jsme dorazili do hlavního města Rigy. Na severu Lotyšska jsme na silnici A1 nepotkali 20 minut automobil, ale směrem k Rize provoz řádně zhoustl.

Ve městech nás nejdříve zajímala pekařství a cukrárny, kde se dalo velice levně najíst (koláčky, vánočky), a teprve poté jsme vyráželi za kulturou.

PŘES LITEVSKOU KURŠSKOU KOSU

Z lotyšské metropole jsme putovali přes Jelgavu do Litvy. Zde jsme naplánovali hned několik zastávek. První zastávkou byl Vrch křížů, což je vlastně malý kopeček přeplněný kříži (přes milion). Druhá zastávka byla v Orvidasově zahradě, to je bludiště plné nejrůznějších kamenů. Vedle vstupní brány stojí zapomenutý tank.

Přehledná mapa Kuršské kosy Zapomenutý tank v Litvě

Odtud jsme zamířili do starobylého přístavu Klaipeda. Převezli jsme se na poloostrov Kuršská kosa, 110 km dlouhý a pouze 1 km široký, z obou stran omývaný Baltem. V polovině Kosy je hranice mezi Litvou a Ruskem. Průjezd tímto národním parkem, kde je minimální provoz, byl pro nás nezapomenutelný zážitek.

POSTŘEHY Z POBALTÍ

Všechny tři pobaltské republiky mají nádhernou přírodu a charakteristickým znakem je zde volně se pasoucí dobytek. V těchto zemích jsou ceny potravin přibližně stejné jako naše. Dají se zde dokonce koupit Rosické těstoviny nebo sušenky Disko. I když nám v Pobaltí ukradli kolo, přesto jsme vycházeli s lidmi lépe než ve Skandinávii. Například, když se nám rozsypal střed kola, potřebovali jsme koupit nový ložiskový věneček. Byli jsme nuceni dotlačit kolo do nejbližšího autoservisu (cykloservisy jsou jen ve velkých městech) a poprosit o opravu. Na našem kole se postupně vystřídalo hned 5 zaměstnanců autoservisu a po opravě trvající 2 hodiny se vrátili ke své práci. Na dotaz, co budeme platit, se nám dostala odpověď:

„Eto charašo.“

Ve Skandinávii jsme museli jednou navštívit cykloservis a nechat si opravit výplet zadního kola. Za opravu jsme zaplatili 135 SEK. Měli jsme ale štěstí, protože kousek za cykloservisem jsme našli peněženku s 90 švédskými korunami.

Pobaltí mělo i tu výhodu, že všechny zajímavosti, které jsme navštívili, byly zadarmo.

V paměti nám zůstala návštěva jedné litevské venkovské chaloupky, kde jsme se schovali před deštěm. Vybavení chaloupky odpovídalo době válečné. Vařili na peci, svítili jednou žárovkou, voda tekla jen studená a WC mělo podobu latrýny. Přesto z domorodců vyzařovala spokojenost a na cestu jsme ještě od nich dostali okurky.

RUSKO -ZEMĚ KONTRASTŮ

Již přejezd přes ruskou hranici, která má čtyři části, je nezapomenutelným zážitkem. Před celnicí se tvořily obrovské fronty, ale cykloturisté mají výhodu, že jezdí rovnou na čelo. Zpočátku nepříjemní celníci se vůči cyklistům mění v přátelské osoby a přednostně je odbavují.

V Rusku je kvalita silnic o něco horší než v celém Pobaltí. My jsme z Kosy zamířili do města Kaliningrad (Kantovo město). Dnešní podoba města nestojí ani za prohlídku, protože se zde nachází málo atraktivních míst. Je tu pouze muzeum jantarů a na náměstí obrovská socha Lenina. Při koupi pohledů města nám byl nabízen ve všech obchodech stále jeden a tentýž druh. Jen na poště jsme sehnali jiný - avšak byl z dob bývalého SSSR.

Jízda na kole se v Kaliningradu stává pro cyklisty nebezpečným dobrodružstvím. Mají zde silnice v havarijním stavu, plné děr, kanály jsou občas bez mříží, vyjeté koleje, boule a hrboly a k tomu nebezpeční ruští řidiči vyznávající právo silnějšího.

Vítejte v Rusku Socha Lenina, který doposud shlíží na zanedbaný Kaliningrad

Na Rusku nás nejvíce zarazily kontrasty. Boháči nejčastěji jezdí v automobilech mercedes a audi a chudí se snaží na kraji silnic prodávat napůl shnilé ovoce, kytky natrhané na loukách a nejrůznější domácí produkty.

Přesto jsme v Rusku zažili nejhezčí noc. Asi 15 km před rusko - polskou hranicí u města Bagrationovsk jsme navštívili osadu pěti chaloupek se starými domorodci. K noclehu nám bez problémů poskytli svůj pozemek. Náš stan jsme postavili v blízkosti pasoucích se ovcí a volně pobíhajících koní. K večeru se okolo nás samo vracelo stádo krav z pastvy. Při rozhovoru se starou babičkou jsme zjistili, že vůbec neví, kde se nachází Česká republika. A to jsme byli vzdáleni 800 km vzdušnou čarou.

Z POLSKA DOMŮ VLAKEM

Další den ráno jsme přejeli do Polska a dojeli do města Korsze. Zde jsme složili svá kola do speciálních tašek a za necelých 400 Kč přejeli téměř celé Polsko vlakem. Z polského Rybníku jsme došlapali poslední kilometry až k domovu. Hranici vlasti jsme překročili 27. července.

ZÁVĚREM

Na začátku cesty vážily naše cyklobrašny 30 kg. Obsahovaly oblečení, náhradní díly, nářadí a potraviny. Jedli jsme hlavně těstoviny, rýži, kaši v prášku a instantní polévky. Největší důraz jsme kladli na pitný režim. Denně jsme ujeli 110 až 150 km a vypili i 5 litrů tekutin.

Ráno jsme vyjížděli okolo osmé hodiny, spát jsme chodili mezi 21. až 23. hodinou.

K dorozumívání nám stačilo umět trochu dva jazyky. Ve Skandinávii to byla angličtina, v Pobaltí zase ruština.

Naštěstí se nám vyhýbaly zdravotní problémy.

Celkem jsme našlapali víc než 3000 km. Poznali jsme mnoho krásných míst a spoustu zajímavých lidí a získali další cenné zkušenosti, které bychom chtěli využít při další cestě do Asie.