O časopisu Úvodní stránka časopisu CYKLOTURISTIKA English information about magazine
Archiv starších čísel Úvodní stránka časopisu CYKLOTURISTIKA Nabídka CYKLOSHOPU
Články Úvodní stránka časopisu CYKLOTURISTIKA Nabídka knih
Rejstříky - starších ročníků Úvodní stránka časopisu CYKLOTURISTIKA Nabídka map
Předplatné Úvodní stránka časopisu CYKLOTURISTIKA Kontakty

LOUČENÍ S AMERIKOU

SAN FRANCISCO

symbolická tečka za naším putováním

text a foto: 
Radovan Kunc a Joe Vodehnal

Mapa

O San Franciscu se tvrdí, že nikdy nebylo vesnicí. V roce 1776 byla na dnešním území města založena misijní stanice a o sedmdesát dva let později, během zlaté horečky, už tady přistávaly lodě z celého světa. Během krátké historie ovlivnilo jeho vývoj mnoho národů. Španělé tuto oblast objevili, Mexičané zde založili město, Angličané, Francouzi, Němci a Číňané je osídlili a Američané a Rusové o ně bojovali. San Francisco se stalo velikou směsicí různých kultur a svůj kosmopolitní charakter si udrželo dodnes.
San Francisco - Golden Gate Bridge

Město se rozkládá na severním konci kopcovitého poloostrova, ze západu omývaného vlnami Tichého oceánu. Na východě jej smáčí vody zálivu San Francisco Bay. Z poloostrova vedou na pevninu čtyři mosty. Ten nejdelší měří více než 13 kilometrů a auta po něm jezdí ve dvou patrech nad sebou. Nejznámějším je však paradoxně ten nejkratší, necelé tři kilometry dlouhý Golden Gate Bridge, klenoucí se nad úžinou Golden Gate, která spojuje záliv s oceánem. Tato stavba se stala symbolem města. Je bránou vítající lodě, které sem připlouvají, a zároveň posledním pozdravem těm, kteří se vydávají na širý oceán. Její konstrukce je tak odvážná a zároveň podmaňující, že pokud se děj nějakého filmu odehrává v San Franciscu, určitě si filmaři najdou místo na dlouhé záběry tohoto unikátu. Golden Gate Bridge byl postaven v roce 1937. Celá jeho vozovka je zavěšena metr silnými ocelovými lany na dvou nosnících, které jsou vysoké dvě stě dvacet sedm metrů a svým tvarem připomínají obrovské písmeno H, postavené několikrát nad sebou.

Most přes Zlatou bránu však není jedinou dominantou San Francisca. Uprostřed obchodní čtvrti se tyčí štíhlý a ostrý jehlan mrakodrapu Trans America Pyramid. Kousek vedle pulsuje svým zvláštním životem barvitá čtvrť Chinatown, kde nyní žije na šedesát tisíc Číňanů, potomků čínských přistěhovalců, kteří před více než sto lety zastávali tu nejtěžší práci v rodícím se průmyslu.

Cyklostezka v San Franciscu Chodník pro pěší a cyklisty na mostě

Další zajímavostí je stařičká městská doprava Cable Car. Na první pohled to jsou celkem normální asi tak padesát let staré tramvaje. Unikátní na nich je však jejich pohon, který zajišťují tažná lana, schovaná pod povrchem ulice. Srdcem všeho je podzemní strojovna, ve které se lana ze všech ulic sbíhají. Tento dopravní systém, jehož vybudování si vyžádala mimo-  
řádná strmost  mnoha ulicv San Franciscu, byl před třiceti lety rekonstruován, a tím zachráněn i pro další generace.

Velmi navštěvovanou atrakcí se stal malý ostrůvek Alcatraz ležící v průlivu Golden Gate. Stojí tady bývalá pevnost, která do roku 1963 sloužila jako federální věznice pro nejtěžší zločince. Za více než sto let, během kterých obývali její cely samí nedobrovolní hosté, si získala velmi špatnou pověst. V jejích zdech trávili dlouhá léta známí gangsteři jako například Al Capone a George „Machine Gun“ Kelly. Z Alcatrazu se údajně žádnému vězni nepodařilo uprchnout. Kromě tuhého režimu a silných zdí na tom měly zásluhu i studené proudy kolem ostrova, které žádný plavec nemohl překonat.

Deska na jednom z pilířů mostu se jmény konstruktérů a stavitelů

Cizinec, který San Francisco nezná a jezdí po něm za pomoci mapy, se může setkat s řadou překvapení. Systém pravoúhlých ulic, které protínají město bez ohledu na prudké kopce, je velice záludný, zvláště pak pro cyklistu. Stane se občas, že neznalý člověk si to podle plánku někam namíří a cestou nechtěně vystoupá na všechny kopce na trase, přičemž jiná stejně dlouhá varianta může vést takřka po rovině.


S
anfranciským zálivem probíhá zemský zlom, to znamená, že se tady stýkají dvě zemské kry. Pacifická deska se tlačí na sever a severoamerická směřuje naopak na jih. To má za následek, že oblast postihují pravidelně velká zemětřesení. To největší přišlo 18. dubna 1906 a spolu s následujícím požárem zničilo tři čtvrtiny budov ve městě. Zajímavá památka na tento osudný den se nachází asi třicet kilometrů na severozápad. Dodnes tam na louce stojí dřevěný plot, který byl opačným pohybem zemských ker při zemětřesení rozlomen a obě jeho části se od sebe vzdálily na pět metrů. K těmto posuvům dochází neustále. Za deset milionů let se prý bude San Francisco, které leží na pacifické desce, nacházet někde na Aljašce.

Bílý mikrobus Ford, který byl věrným a spolehlivým společníkem na naší téměř pět tisíc kilometrů dlouhé cestě po Národních parcích amerického jihozápadu, stojí na okraji širokého bulváru Great Highway. Na jedné straně ulice se táhne zástavba nízkých domků, tolik typických pro okrajové čtvrtě San Francisca, a na druhé straně ji odděluje padesát metrů široká písčitá pláž od Tichého oceánu. Nad vším se převaluje pobřežní pacifická mlha. Zbývají nám poslední tři hodiny volna, než se odjedeme ubytovat do motelu. Každý z nás tu chvíli tráví po svém. Někdo se prochází po pláži, jiný se vydává do blízkého parku. Dva nezlomní cyklisté, Pepa a Jochen, vyndavají z auta svoje kola a v jejich sedle se vydávají rozloučit s Amerikou. Předejme jim tedy slovo, ať nám o svých zážitcích něco řeknou.
San Francisco

„Naším cílem je most Golden Gate Bridge. Cesta vede výstavními čtvrtěmi a parky, rozkládajícími se na pobřeží oceánu. Projíždíme kolem golfového hřiště, kde nás zaujímá elektrické vozítko, sloužící pro přepravu hráčů za odpáleným míčkem. Usuzujeme, že golf v americkém podání musí být vskutku vysilujícím sportem. Po deseti kilometrech přijíždíme k našemu cíli. Most je však stále zahalen do husté mlhy. Po okraji vozovky vede chodník, kterým se vydáváme na opačný konec mostu. Potkáváme spoustu cyklistů i pěšáků. Fouká silný boční vítr a jízda ve výšce šedesát sedm metrů nad hladinou je vzrušující. Na informační tabuli jsme si přečetli, že most se může rozkmitat až o osm metrů. Co by takový rozkmit udělal s cyklisty na kolech, nechceme ani vědět. Z mlhy pod námi se neustále ozývají lodní sirény. Teprve na severním konci se rozjasňuje a most se nám zjevuje v celé své majestátnosti. Golden Gate Bridge na samém okraji Pacifiku se tak stal symbolickou tečkou za naším putováním.“

 

Cykloturistická mapa San Francisca

Druhý den ráno startuje naše letadlo z mezinárodního letiště. Brzy přelétáme hřeben Sierry Nevady a dostáváme se nad Coloradskou plošinu. Jasná obloha a čirý vzduch způsobují, že nám připadá, jako bychom pohlíželi na obrovskou, do nejmenších detailů vyvedenou plastickou mapu. V červenohnědě zbarvené krajině, rozkládající se deset kilometrů pod námi, vidíme neuvěřitelné množství skal a kaňonů. Musíme být někde nad jižním Utahem, ale nemůžeme přesně určit kde. Napříč divokou skalnatou krajinou se prořezávají dvě klikaté řeky, které se do sebe vlévají. To musí být Colorado a Green River. Teď už je to jasné, shlížíme přímo na Canyonlands. Zřetelně poznáváme stolovou horu Island in the Sky a kolem ní se vinoucí prstenec Bílé římsy. Tak tam někde v klínu skal, daleko od civilizace, jsme nedávno seděli pod hvězdnatou noční oblohou a připadali si zcela ztraceni ve vesmíru. Bílou římsu jsme ale tenkrát neobjeli úplně celou. A to je dobrý důvod, proč se sem ještě jednou musíme vrátit.