O časopisu Úvodní stránka časopisu CYKLOTURISTIKA English information about magazine
Archiv starších čísel Úvodní stránka časopisu CYKLOTURISTIKA Nabídka CYKLOSHOPU
Články Úvodní stránka časopisu CYKLOTURISTIKA Nabídka knih
Rejstříky - starších ročníků Úvodní stránka časopisu CYKLOTURISTIKA Nabídka map
Předplatné Úvodní stránka časopisu CYKLOTURISTIKA Kontakty

TURECKEM
napříč staletími a kulturami
Mapa

text a foto: Jana Cízová

Na letošní červen jsme si naplánovali další cestu na jih, tentokrát do Turecka. To nás lákalo nejen mořem jako většinu našich spolucestujících v letadle do Antalye, ale hlavně Anatolskou planinou a její největší atrakcí - oblastí Kappadokie.

PRVNÍ SEZNÁMENÍ

Letadlo nás, a hlavně naše kola, v pořádku dopravilo do střediska Turecké riviéry Antalye, kde jsme si dali jeden den na aklimatizaci, uložení transportních vaků na kola a „rozkoukání se“. Našli jsme si příjemný penzion ve starém městě, kde jsme si odpočinuli po předchozí noci strávené v letadle a na letišti. S majitelem penzionu se Honza rychle spřátelil a při sledování ME ve fotbale si i přes drobnou jazykovou bariéru (Honza mluvil anglicky a Turek střídavě turecky a německy) velice rozuměli.
Do oblasti Kappadokie, odkud jsme se chystali začít s cyklistikou, je to z Antalye necelých 500 km, takže jsme z časových důvodů použili na jednu cestu autobus.

Dopravní značka doporučující sněhové řetězy (vsedle nad Městem Konya) Cyklostezka v Kappadokii

Cestování autobusem v Turecku je zážitek v dobrém slova smyslu - autobusová nádraží většinou září novotou a čistotou, hned po policejní „protiteroristické prohlídce“ se o vás začnou přetahovat zástupci různých cestovních společností a nabízet jízdenky. Cesta s kolem je pro Turky „no problem“- kola se do kufrů autobusů vejdou na výšku i s přivázanou bagáží. V autobuse se vás ujme palubní stevard, nabídne k osvěžení kolínskou (jeden z mála zvyků, který nám nebyl po chuti), během jízdy pak rozdává nápoje, někdy i oříšky.

POHÁDKOVÁ KAPPADOKIE

Konečně se ocitáme v Kappadokii a skutečnost překonává naše očekávání. Tuto unikátní oblast začaly přetvářet sopečné výbuchy asi před 8 miliony let. V mnoha vrstvách se tu ukládal sopečný popel, bahno, úlomky hornin, které byly překryty vrstvou tmavé čedičové lávy. Postupným erozivním působením vody a větrů došlo k vytvoření neuvěřitelně zajímavé, bizarní krajiny.

Klášter řádu tančících dervišů - Konva

Tři dny projíždíme kouzelná údolí mezi městečky Uchisar, Ürgüp a Avanos. Zpočátku máme malé problémy najít tu správnou cestu - místní cyklostezka nás sice příjemně překvapila, bohužel vedla pouze 9 km podél hlavní silnice a do většiny menších údolí vedly cesty, které příliš neodpovídaly našim mapám a plánkům.

Prohlížíme si skalní pevnosti v městech Uchisar a Ortahisar, objevujeme nádherné údolí Zelve, které prohlížíme a nacházíme i první byzantské kostelíky. V této oblasti se totiž usazovali první křesťané a hloubili si ve zdejších tufitových útvarech kostelíky i poustevny. Je tady neuvěřitelně málo návštěvníků, což zpětně doceňujeme příští den při návštěvě městečka Göreme, ze kterého máme pocit, že je obětované turistice. Betonové chodníky a schody mezi skalami a kostely, desítky autobusů, jedna skupinka střídá druhou...

Rychle z tohoto  místa mizíme a pokračujeme v toulkách na kole i pěšky po zapomenutých  údolích a městečkách. Občas zastavíme na skleničku čaje, který je v Turecku národním nápojem a který překvapivě i v horku osvěží nejlépe.

Z městečka Avanos, známého jako centrum výroby keramiky, koberců a výrobků z jaspisu, si děláme výlet ke karavanseráji Sarihan. Karavanseráje byly vybudované podél celé Hedvábné cesty ve vzdálenosti asi 40 km od sebe a sloužily jako místo pro odpočinek karavan při jejich cestě. Dodnes se některé zachovaly a Sarihan, postavený v roce 1249, patří mezi ty, které byly nesmírně citlivě obnoveny. Opevněné nádvoří s malou mešitou a fontánkou v centru musely být příjemnou změnou po celodenní cestě nehostinnou krajinou.

Cesta údolím Göreme Výzdoba skalního chrámu v Kappadokii


Další den nás čeká přejezd ke kaňonu Ihlara. Po cestě si zajíždíme prohlédnout další místní atrakci - podzemní město Derinkuyu. Podzemní města sloužila prvním křesťanům jako úkryt před armádami Římanů, Arabů a Turků. Měla až 13 pater vydlabaných v tufitu a ta největší měla 1200 místností a mohlo se zde ukrýt okolo 10 000 lidí. Po prohlídce města, připomínajícího obří ementál, pokračujeme směrem na Ihlaru. Cesta ubíhá rychle, jedeme téměř po rovině, a tak dnešních 95 km ani necítíme.

Po ubytování v městečku Ihlara vyrážíme k asi 2 km vzdálenému kaňonu. Kola necháváme u vchodu a sestupujeme na dno kaňonu, který ve svých stěnách ukrývá asi 50 kostelíků a kaplí, většinou z 8. - 9. stol. Několik si jich prohlížíme a libujeme si, že většina návštěvníků Kappadokie je v této oblasti jen jeden den a na takovouhle krásu už jim čas nezbývá.

Z městečka Ihlara pokračujeme po slušné silnici mírně zvlněnou krajinou podél celého 26 km dlouhého kaňonu do Aksaray a dále do Konye. 

KONYA - MĚSTO
ORTODOXNÍHO ISLÁMU

S vlasy naježenými hrůzou projíždíme půlmilionovým městem do centra, kde se chceme ubytovat. Orientace je nesnadná, po 10 km cesty se nás ujímá posádka malé dodávky a vede nás kus směrem ke starému městu. Osprchováni a slušně oblečeni začínáme prohlídku Konyi, nejsvětějšího města tureckých muslimů.
V 11. století byla Seldžuky povýšena na hlavní město říše a stala se místem setkávání nejvýznamnějších vědců a umělců východu. Nejnavštěvovanějším místem je klášter řádu tančících dervišů, ve kterém jsou uchovány a uctívány ostatky zakladatele řádu Mevlany a různé klášterní cennosti. Prohlížíme si klášter, procházíme několik mešit, místní trh a jsme mile překvapeni tím, že jsme zřejmě jedinými cizinci ve městě.
 

Ukázka tradiční výroby koberců Karavanseráj Sarihan

JEZERNÍ OBLAST

Další den nás hned po ránu prověřuje stoupání na dvě sedla směrem na Beysehir. Navíc to vypadá, že nás chytne pořádný lijavec, a tak ujíždíme jako o závod. Městečko Beysehir u stejnojmenného jezera není příliš zajímavé, a tak k dnešním 104 km na kole přidáváme ještě 150 v autobuse a přesouváme se k malebně rozloženému městečku Egirdir. Jezero, u kterého leží, je čtvrté největší v Turecku. Bohužel z koupání není nic, fouká totiž silný vítr, je chladno, a tak zůstává jen u procházky.

Dalším etapovým městem je Isparta, průmyslové město s asi 100 000 obyvateli. Zajímavé je všudypřítomnými výrobky z růžového oleje - od voňavek, šamponů, mýdel až po bonbony a marmelády. V okolí prý jsou rozsáhlé růžové plantáže, které se nám nepodařilo objevit, stejně tak jako kobercové manufaktury, o kterých mluvil průvodce.

  Loučíme se s  Anatolskou náhorní planinou, přejíždíme několik sedel v pohoří Taurus a čeká nás příjemnější část dnešní, pro nás rekordní, 145 km dlouhé etapy - 60 km dlouhý sjezd do Antalye (převýšení zhruba 1200 m). Tady se nezdržujeme a opět kus popojíždíme autobusem do oblasti obývané ve starověku kmenem Lyků. 

POBŘEŽÍ
LEVANTSKÉHO MOŘE

Navštěvujeme vykopávky města Myra s unikátními skalními hroby. Velmi nás nadchla oblast národního parku Olympos. Díky cestám, které jsou nesjízdné pro moderní autobusy, je rájem nezávislých cestovatelů. Konečně můžeme využít dosud skrytých možností našich horských kol. Podle doporučení Lonely planet se ubytováváme nikoli v obvyklém penzionu, ale v „tree houses“. Podnikáme noční výlet do Yanartas - místa, kde ze země šlehají plameny hořícího metanu. Tento jev je popisován již v Homérovi, kde pro námořníky plující kolem představoval Chiméru - obludu chrlící oheň.

Ubytování v "tree houses" v národním parku Olympos

Pomalu se blíží konec naší cesty. Po cestě do Antalye se zastavujeme ještě u vykopávek římského města Phaselis. Město je obdivuhodně zachovalé včetně divadla, lázní, gymnasionu, akvaduktu a tří přístavů. Je krásně zasazeno v okolní přírodě pod siluetou tureckého Olympu. Projíždíme pro nás děsivými hotelovými komplexy v okolí Kemeru, kde pláže hlídají hoteloví pistolníci a udržují v turistech pocit ohrožení. Přesně nám to potvrzuje „zkušenosti“ našich známých, kteří po návštěvě Turecka hovořili o nebezpečné zemi, kde není radno se vzdalovat od hotelu nebo autobusu, protože všude číhají Kurdové nebo jiní teroristé usilující o váš život.

V Antalyi se vracíme do známého penzionu, pan domácí nás nadšeně vítá. Poslední dva dny relaxujeme v akvaparku a u moře, prohlížíme si město a okolí a navštěvujeme zajímavé archeologické muzeum. 

REKAPITULACE

Prožili jsme příjemných 14 dní v zemi nejen plné památek na množství národů (Lykové, Řekové, Římané, Byzantinci, Seldžukové, Osmani), ale hlavně milých, příjemných a ochotných lidí. Ujeli jsme asi 950 km a překvapivě potkali jen minimum cyklistů.

Ověřili jsme si, že náš oblíbený způsob cestování - tj. „expedice nalehko“ funguje i v další zemi, aniž by náklady dosahovaly astronomických částek. Kompletní výdaje na jednu osobu a 14 dní činily 18 000 Kč, což při letecké dopravě s kolem, ubytování v penzionech a jídle v restauracích není relativně mnoho.